Po našich velmi podrobně vymyšlených plánech na chycení obra nás čekalo překvapení. Bodláčkovští se sešli na radnici, protože přišel dopis od obra. Tohle nikdo nečekal a my byli zvědaví, co nám obr píše. Zajímalo nás, proč nám napsal dopis? Můžeme věřit tomu, co píše? Měli bychom se s obrem setkat?
Z jeho obrovského dopisu jsme se dozvěděli, že je starý a osamělý, nemá si s kým popovídat, vůbec nechápe, proč se ho bojíme, neuvědomuje si, že svou obrovitostí ničí naše okolí a hlavně má strach, že ho chceme zavřít do klece nebo odvézt někam pryč. A hlavně, že by se chtěl s námi setkat.
Většina obyvatel se s obrem setkat chce, ale někteří mají strach, aby je třeba nesežral nebo jim neublížil, když se umí tak moc vztekat.
Společně jsme se domluvili, že to riskneme a s obrem se setkáme. Kdyby se chtěl vztekat, tak mu zazpíváme nebo mu něco veselého budeme vyprávět nebo ho třeba polechtáme…
